OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvolenskí MÄSO, ktorí si na slovenskej podzemnej scéne urobili slušné meno hudbou, v ktorej experimentovali s hard corom spracovávajúcim aj vplyvy metalu a obzvlášť elektroniky a industrialu, sú tu od 90. rokov. Už pár rokov je táto trojica v štádiu hibernácie, jej gitarista a spevák Luboshio sa však vrátil s projektom DEMONIC-EYED, ktorého rovnomenná debutová nahrávka vyšla koncom leta tohto roku. Poldruhaminútovú, zľahka melancholickú akustickú inštrumentálku „Labyrinths Of Death“ nasleduje sedem energických skladieb v prevažne strednom, dôraznom tempe, plných sekaných riffov, niekedy podfarbených ľahkými disharmóniami a kratučkými gitarovými „ozdobami“, napríklad sirénu pripomínajúcimi zapískaniami.
Hudobne ide ako keby o zmes klasického amerického thrash metalu, trochu v štýle SACRED REICH alebo aj SLAYER z čias „South Of Heaven“, a ostrého hard coru. (V HC momentoch som si vďaka vokálu spomenul hlavne na košických SOCIAL SILENCE). Hutný, kvalitný zvuk a viaceré pasáže, ako aj frázovanie často skandujúceho vokálu v nich oživia aj spomienku na NAILBOMB. Tí, ktorí majú radi skutočne svižné momenty, budú spokojní v rýchlych kusoch. Hudobne prinajmenšom kvalitné a presvedčivé, a slušne napísané texty v angličtine – autorkou je Pa(e)tka – majú široký rozsah tém od lovecraftovských mýtov v „Dagon (Cycle Of Life)“ a „Innsmouth Blues“ cez titulku inšpirovanú černokňažníckou ságou od Juraja Červenáka k nešetrnosti voči Zemi v „Our Mother (Earth)“ a vybíjaniu živočíšnych druhov v „The Wolf With a Gun“ ať po ľudské práva a hrozbu totalitárstva vo „Fasces“ a oslavu individuality, ktorá je témou skladby „The Son Of A Fearless Hawk“.
7 / 10
Demonic-Eyed 5 (2024)
D-EP '23 (EP) (2023)
Demonic-Eyed 4 (2023)
Demonic-Eyed 3 (2022)
Ohňooký (EP) (2021)
Demonic-Eyed 2 (2020)
Demonic-Eyed (2019)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Chernobog Productions
Stopáž: 21:12
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.